Flóra

CHKO Blanský les díky své poloze, geologickému podloží, rozpětí nadmořské výšky (až 660 m), členitému terénu a historickému vývoji pojímá pestrou škálu stanovišť, což je patrné i na složení květeny.

Nejvýraznější částí květeny CHKO jsou lesy (pokrývají 56,5 %), zvláště významné jsou různé typy bučin - místy s významným podílem jedle, které hostí velkou řadu vzácných druhů. K nejtypičtějším patří kyčelnice devítilistá, k. cibulkonosná, pšeníčko rozkladité, svízel vonný, žindava evropská, ječmenka evropská a vzácně se vyskytující dymnivka dutá.

Avšak velká část lesních porostů CHKO byla v minulosti převedena na smrkové popř. borové kultury, které jsou výrazně druhově chudší. Úbytek rostlin je způsoben jednak nepříznivým vlivem opadu jehličí a také změnou světelných podmínek v kulturních porostech. Můžeme zde převážně nalézt rozsáhlé porosty acidofilních druhů, jako je např. metlička křivolaká, šťavel kyselý nebo brusnice borůvka.

Při jižním a jihovýchodním okraji CHKO, na kontaktu s údolím říčky Polečnice a řeky Vltavy a zvláště v doprovodu s bazickým podkladem jsou bučiny nahrazeny porosty lip, dubů a lísek. V podrostu této vegetace se v průběhu roku střídají výrazné bylinné aspekty - na jaře dominují modré květy jaterníku podléšky prostřídané růžovými keříčky lýkovce jedovaté-ho, později se připojují sasanka hajní, plicník tmavý, hrachor jarní, prvosenka vyšší nebo nenápadná zelenokvětá rostlina se záhadným jménem pižmovka mošusová. Pozdější aspekt žlutě kvetoucích dřišťálů je doplněn např. žindavou evropskou, kostivalem hlíznatým, pitulníkem žlutým, bradáčkem vejčitým, orlíčkem obecným, okroticí bílou. V létě zde vykvétá nápadná lilie zlatohlavá, černýš hajní, ožanka kalamandra nebo oměj pestrý.

Na velmi strmých a kamenitých místech v lesnaté části CHKO a zvláště 
v kaňonu Vltavy jsou vyvinuté suťové lesy, ve kterých kromě buku lesního roste mnohdy hojná jedle bělokorá, doprovázená jilmem drsným, třešní ptačí a javorem klenem. Bylinné patro je tvořeno např. měsíčnicí vytrvalou, bažankou vytrvalou, samorostlíkem klasnatým, udatnou lesní, papratkou samičí aj.

Velmi zajímavým lesním biotopem jsou hadcové bory, vyskytující se v okolí Křemže a Holubova. Jsou vyvinuty na velmi extrémním podloží, které je tvořeno pro řadu rostlin toxickým hadcem. Kromě borovice lesní, která zde tvoří stromovou dominantu, rostou v jejím podrostu druhy, jež jsou na hadec striktně vázané, např. hvozdík kartouzek hadcový, sleziník hadcový nebo rostliny využívající sníženou konkurenci ostatních druhů jako např. bělozářka větevnatá, svízel sivý, tomkovice jižní aj.

Významným rostlinným druhem CHKO je středně velký keř olše zelená rostoucí v lesních pláštích a lemech, který je považován za alpský migrant a je dokladem velmi úzkých vztahů jižních Čech s tímto evropským pohořím. Dalším zajímavým druhem CHKO je kriticky ohrožený zběhovec jehlancovitý, který velmi vzácně osidluje živinami chudé půdy s nezapojeným bylinným patrem v borových výsadbách. Zdejší populace je v současnosti řazena mezi nejrozsáhlejší v celé střední Evropě. 

Nejcennější nelesní společenstva, která byla ušetřena zemědělské intenzi-fikace a rozpínající se zástavbě, jsou dnes vesměs všechna součástí malo-plošných chráněných území. Mezi bezvýhradně nejvýznačnější patří NPR Vyšenské kopce. Ve Vyšenských kopcích, na kterých se díky geologickému podkladu (krystalické vápence, amfibolity, erlány…), historickému vývoji a následné dlouhodobé pastvě (prováděné i v současnosti) vytvořila velmi vhodná stanoviště pro velké množství vzácných a ohrožených druhů. Jmenujme některé druhy výhřevných, výslunných a otevřených stanovišť: ostřice Michelova, sasanka lesní, vousatka prstnatá, hořeček mnohotvarý český, hořec křížatý, záraza bílá, rozrazil ožankový, divizna jižní rakouská, čistec přímý, smělek jehlancovitý, vítod chocholatý apod.

Naopak na kyselém podloží jsou rostlinné formace znatelně chudší, 
ale při vhodném způsobu obhospodařování neméně bohatě kvetoucí. Mezi nápadné druhy patří hadí mord nízký, vítod obecný, kopretina irkutská, k. bílá, dobromysl obecná, hvozdík kropenatý, smolnička obecná, třezalka skvrnitá, t. tečkovaná, lomikámen zrnatý, kokrhel menší nebo silně ohrožená “orchidej” vstavač kukačka.

Nejsušší a nejsvětlejší místa skal a skalních výchozů obsazuje např. kostřava sivá, řeřišničník písečný, mochna nitkovitá, rozchodník ostrý, sleziník červený, sleziník routička nebo na jaře nápadnými žlutými trsy kvetoucí tařice skalní Arduinova.

Poměrně vzácnými biotopy v celé CHKO jsou oproti minulosti biotopy vlhkých a podmáčených luk a mokřadů. Ve zbytcích těchto biotopů se můžeme ojediněle setkat s ohroženými a chráněnými druhy rostlin, jako je: prstnatec májový, p. Fuchsův, tučnice obecná, kosatec sibiřský, vrba rozmarýnolistá, ostřice Davallova, o. Hartmanova, srpice barvířská, všivec lesní a velmi vzácný prstnatec pleťový nebo tolije bahenní. Mezi významné druhy vyskytující se ojediněle na prameništích a na vlhkých loukách patří také alpský migroelement – robustní rostlina kýchavice bílá pravá. Centrum rozšíření v České republice nachází v Novohradských horách a lokality na území CHKO leží na severní hranici jihočeské arely.

Vlastní tok řeky Vltavy hostí na čistotu vodu citlivou, ponořenou rostlinu stolístek střídavokvětý. Hojnější je lakušník vodní, 
který na vodní hladině tvoří bílá kola drobných kvítků.

Správa CHKO Blanský les

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt