Krajinný ráz a výstavba

Kulturní charakteristiku krajiny utváří struktura venkovského osídlení, zemědělského a lesnického využívání krajiny. Převážná část dnešních sídel vznikla za kolonizace ve 13. a 14. století, podle archeologických nálezů byla však krajina obhospodařována již dříve – nálezy z doby bronzové, železné, raně slovanské.

Jádro osídlení – centrální, severní a východní části Blanského lesa - tvoří zástavba vesnického typu, převážně sídla do 200 obyvatel, např. Holašovice, Chmelná, Slavče. Tyto vesnice si do značné míry zachovaly svůj tradiční charakter zástavby – jsou to pravidelně založená návesní sídla nebo návesní ulicovky, vyznačují se kompaktní strukturou s orientací do centrálního návesního prostoru s typickými horizontálními, přízemními, zděnými zemědělskými usedlostmi. Zasahuje sem i jihočeské baroko.

 

 

V západní a jižní části Blanského lesa, osídlené od 17. století, později s naprostou převahou  německého obyvatelstva, leží sídla s roztroušenou zástavbou, např. České Chalupy, Rychtářov, Janské Údolí. Typický je sudetský patrový kamenný dům s valbovou střechou.


 



Osamocené zemědělské usedlosti, které dotvářejí typický ráz krajiny, pocházejí převážně z přelomu 19. století. Jejich hustota byla dána velikostí obhospodařovaných pozemků.
 

 

S nástupem Schwarzenberků na počátku 18. století lze hovořit o plánovitém lesním hospodářství, které přineslo na jedné straně zlepšení zdravotního stavu lesů, na druhé straně zavádění smrkových a borových monokultur. Vznikaly zemědělské dvory, mlýny, hamry, huť v Holubově v souvislosti s těžbou železné rudy severozápadně od Křemže. Tyto činnosti měly zpravidla malý rozsah.

Po druhé světové válce došlo v západní části Křemežské kotliny k vysídlení německého obyvatelstva, které bylo v 70. letech nahrazeno chalupáři. Mnoho dosud využívaných pozemků zarostlo lesem. V centrální části se negativně projevila intenzifikace zemědělství scelováním pozemků, regulací vodních toků a výstavbou velkokapacitních zemědělských areálů. Tyto změny naštěstí nebyly takového rozsahu, aby se staly určujícími pro charakter krajiny. Bývalé střediskové obce, např. Křemže nebo Brloh jsou do jisté míry poznamenány komplexní bytovou výstavbou a jejich původní urbanistická struktura je silně pozměněná. Přesto zde převažuje charakteristické měřítko zástavby a jejich projev v  krajině se dá hodnotit jako neutrální. Estetickou závadou jsou zemědělské velkoareály. 
 

Menší sídla si víceméně udržela svůj harmonicky působící charakter, jen ojediněle rušený výstavbou nevhodných rodinných domků. Na obrázku vlevo vidíte rodinný dům postavený v souladu se vzhledovou konvencí pro stavby v CHKO Blanský les.

 

 

Ochrana krajiny podle §12 zákona 114/92 o ochraně přírody a krajiny

Cílem je ochrana krajinného rázu, to znamená charakteristických přírodních, historických a kulturních rysů krajiny. Z toho vyplývá požadavek přizpůsobení staveb charakteru krajiny, zástavby a jednotlivých dochovaných staveb.

Princip ochrany:
1. snaha o zachování dominantního působení charakteristických rysů krajiny
– struktura lesů, polí, luk, rozmístění sídel, urbanistická struktura osídlení, tradiční typ staveb (v centrální a východní části horizontální, přízemní, zděné zemědělské usedlosti, zasahuje jihočeské baroko; v západní a jižní části sudetský patrový kamenný dům s valbovou střechou).
2.  boj proti zhoubným novotvarům
rozvolnění zástavby, orientace oken domů ven ze vsi (výhled), katalogová architektura – balkóny, arkýře, vikýře, plasty.

Vzhledová konvence staveb v Blanském lese  

Správa CHKO Blanský les

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt